Život Cyrila Kotyšana

Příběhy mohou žít jen tehdy, kdy existují vypravěči, kteří je chtějí vyprávět. A my vám chceme vyprávět příběh jednoho života v období jedné dekády. Příběh a osud jakých je mnoho - tento je však jeden z těch, které jsou vypravovány, a tak může být stále živý. Příběh začíná na samém konci 19. století a provází nás první světovou válkou, obdobím První republiky, druhou světovou válkou a příchodem komunismu. Vypravování tohoto osudu je ukončeno vprostřed neutěšeného období normalizace. Popisované události nejsou doposavad kompletní. Objevujeme nové informace a zdroje o životě Cyrila Kotyšana a postupně text příběhu upravujeme a doplňujeme. Zatím jsme daleko od konce vypravování...

Radomír Vlk

1899 - 1918

Malíř a ilustrátor Cyril Metoděj Kotyšan se narodil 11. 1. 1899 do rodiny kameníka, dílovedoucího pracujícího ve vápencovém lomu v Braníku, a branického buditele a vlastence v jedné osobě Pankráce Kotyšana (19. 4. 1957 - 19..) a Boženy Kotyšanové roz. Kohoutové (1. 11. 1867 - 19..). Byl nejmladším ze čtyř sourozenců (Rudolf, Václav a Zdenička). Jeho otec Pankrác Kotyšan se velmi angažoval v dění obce Braníka, byl starostou České obce sokolské v Braníku (1871 - 1905) a předsedou Spolku pro postavení pomníku Mistru Janu Husi v Braníku od pražského sochaře Jindřicha Říhy. Vlastenectví a občanskou angažovanost zdědily i všechny jeho děti.

Braník je městská čtvrť a katastrální území Prahy, které je součástí městské části Prahy 4. Čtvrť se nachází v jižní části města na pravém břehu řeky Vltavy. Poprvé se Braník připomíná roku 1088 (Branice). Braník vlastnily ve 14. století české královny a některé pražské kostely (wikipedia). Braník byl nesčíslněkrát do základu vypálen a vydrancován vojsky, která dobývala Prahu. Král Karel IV. zde na jižních svazích založil vinice a v rozsáhlém údolí zahrady, jejichž nájemci zásobovali Pražany zeleninou. Dále zde byli různí řemeslníci, voraři, rybáři a docházela sem za prací chasa přespolní. V době míru zde bída nikdy nebyla. Proto zde tak dobře prosperovalo řemeslo hostinské. Ke konci devatenáctého století a na počátku dvacátého století byla vesnice velmi bohatá, plná různých spolků, které se scházely v místních hostincích, tanečních sálech a restauracích, které převážně nabízely rybí speciality a dobrou náladu z Branického piva, řízného jako křen (Ladislav Vinš)

Pankrác Kotyšan
Pankrác Kotyšan

1918 - 1938

Cyril Kotyšan - první světová válka
Cyril Kotyšan - první světová válka

Ve svých sedmnácti letech, během první světové války se svými spoluobčany z obce Braníka účastnil jako voják rakousko-uherské armády bojů v Itálii u řeky Piávy. V této bitvě byli Češi na jedné i na druhé straně fronty. V bitvě proti sobě stáli vojáci rakousko-uherské armády a Češi i Slováci z Československých légií. "Čeští vojáci stáli v prvních liniích, bojovali do absolutního vysílení, stovky z nich přišly v bojích nejen na Piavě o život!"(ceskatelevize.cz). Z tohoto období si odnesl četné dramatické zážitky. Během bojů v zákopech přišel o svého kamaráda Jardu Šebka. Granát utrhl Jardovi před Cyrilovýma očima hlavu, když neopatrně opustil zákop z touhy být na slunci. 

Během bojů se Cyril nadýchal jedovatého plynu, který byl za války používán jako zbraň hromadného ničení. V době, kdy Cyril spal a smrtící plyn se nenápadně plížil zákopy, mu jeho kamarád v rychlosti nasadil plynovou masku. Pohotový spolubojovník mu tak zachránil život. Dávka plynu nebyla smrtelná, ale vyřadila Kotyšana z boje. V polním lazaretu, kde byl hospitalizován, však vlivem poraněných a oslabených plic onemocněl tuberkulózou, s jejímiž následky se vypořádával do konce života. Tato událost mu nejspíš opět zachránila život, protože se již dalších bojů jako zraněný neúčastnil.

První světová válka tak přímo ovlivnila jeho pozdější vnímání života a jeho uměleckou tvorbu. Díky těmto dramatickým a válečným zážitkům se ve své tvorbě věnoval hlavně dětem a žánrově lehčím tématům. Na svém bajonetu měl vyryté jméno své lásky z Braníka - Anička, se kterou po návratu z vojny spojil své budoucí kroky.

Zdenka Kotyšanová (sestra)
Zdenka Kotyšanová (sestra)



Záhy po první světové válce byl aktivní v bývalém spolku divadelních ochotníků a v Tělocvičné jednotě Sokol v Braníku. V Branickém divadle, vybudovaném svépomocí členů a občanů branických, především nezištně maloval kulisy a jevištní scény a podílel se na výpravách divadelních her.  Rovněž svou malířskou prací přispíval i v rámci činností jednoty Sokolské v Braníku. V Branickém divadle se se svým bratrem a sestrou věnoval také herecké a režisérské činnosti.

V letech 1924 - 1928 úspěšně vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením prof. Jakuba Obrovského. AVU byla založena 10. září 1799 dekretem císaře Františka I., v roce 1896 byla reformována a zestátněna a dekretem z roku 1922 byla uznána jako první státní vysoká umělecká škola. Během studií se Cyril Kotyšan již plně věnoval malířství a ilustroval několik dětských knížek např. v roce 1924 Palečka od Václava Říhy, v roce 1925 Krále Lávru od Karla Havlíčka a další (Ilustrace).

Cyril Kotyšan a Anna Kotyšanová
Cyril Kotyšan a Anna Kotyšanová

V meziválečném období se dále věnoval ilustrování dětských knížek, kreslení do časopisů a tvorbě pohledů. V tomto šťastném a plodném období se oženil se svou láskou Annou Černou. Anna byla dcerou zámožného branického podnikatele, mistra dlaždického a branického filantropa Františka Černého. Byl to zámožný člověk, který například přispěl významnou částkou na stavbu branického divadla. V roce 1927 se přestěhovali do nově postavené vily na Branické ulici, kde byl v podkroví domu vybudován pro Cyrila velkorysý a prosvětlený ateliér. Parcelu ke stavbě domu vybrala sama Anna Černá. V pozůstalosti byl zachován dopis, který Anna psala Cyrilovi a oznamovala mu složení zálohy na parcelu v Braníku.

"Neděle 2 hod. odp. 15/8 1926

........ a teď k tomu hlavnímu. Parcelu jsem koupila. Vlastně dala zálohu. 200 sáhů a se všemi poplatky přijdou na 20 000 kč. Ale jakou nádhernou. To máš oči na štopkách co? Ihned povím v kterých místech. Pamatuješ onu letní neděli? Byl krásný letní večer a my místo do bia, šli jsme ke Krči. Tam pod Kostkovým vrchem na trávník usedli a dále? Snad ještě pamatuješ. Tenkrát seděli jsme na naší parcele. To je náhoda. Zdali pak to vlastně poznáš. Je to velmi laciné a vlastně v Braníku. Voda, světlo vše vedle. Konečně snad budeme míti pokoj. Včera večer byl opět tak krásný večer. Šla jsem se ještě jednou podívati na to místo. Sedím tam a zdá se mi vše docela jiné hezčí. Byla již tma, jen pod Braníkem a v polích na Větrovce blikají světýlka. Od rybníka jdou mlhy a slyším jen šuměti vodu. Ani se mně nechtělo domu. Vzpomínala jsem na tebe a měla velikou touhu po pusince."

Tento dům tak pevně spojil životy Cyrila Kotyšana a celé jeho rodiny se svým osudem. V jeho ateliéru malíř vytvořil většinu svých děl a prožil značnou část produktivního života. S manželkou Annou měli jedinou dceru Irenu, která jim v padesátých a šedesátých letech porodila tři vnoučata. 

Cyril Kotyšan a Bohumil Schweigstil
Cyril Kotyšan a Bohumil Schweigstil

 

V letech 1932 - 1942  ve spolupráci s redaktorem Bohumilem Schweigstillem se intenzivně věnoval ilustracím dětského časopisu Srdíčko. Redaktorem a zároveň i autorem některých pohádek byl Bohumil Schweigstill (1875 - 1964). Oba pojilo velké a dlouhodobé přátelství, které trvalo i v poválečném období. Spolupracovali spolu nejen na časopise Srdíčko, ale ilustroval i mnoho z jeho dalších pohádkových knih pro děti.

1938 - 1945

Během druhé světové války a Protektorátu Čechy a Morava se věnoval se svou rodinou běžným pracovním činnostem a toto období přečkali v relativním klidu. Během prvních let protektorátu se s Bohumilem Schweigstilem do časopisu Srdíčko snažili zařadit co nejvíce povídek, básniček a obrázků s vlasteneckou náplní (Časopis Srdíčko) s jasnými odkazy na státní symboly, osobnosti apod. V květnu roku 1941 bylo vládním nařízením v podstatě zastaveno vydávání většiny českých novin a časopisů včetně Srdíčka. Tato vlastenecká a velmi riziková činnost byla tak ukončena.

Dramatické okamžiky prožila rodina Kotyšanů během květnového povstání, kdy obyvatelé Braníka, Pankráce a Michle vehementně povstali proti okupantům. V Braníku se v té době nacházel německý zásobovací sklad. "Území nynější Prahy 4 se stalo dějištěm nejkrutějších německých válečných zločinů spáchaných nacisty během Pražského povstání. Dne 6. května 1945 okolo půl deváté večer postříleli esesáci v Úsobské ulici (nyní ulice Obětí 6. května) ve sklepě domu č. p. 253 třicetpět a na zahradě sousedního domu č. p. 254 šestnáct neozbrojených civilistů, včetně několikaměsíčních dětí, těhotných žen a starých lidí" (Tučňák, časopis Prahy 4, ročník XXV, str.: 8).

Během těchto událostí, zažila rodina jedny z nejtěžších chvil. Dne 5. 5. vyvěsili na dům Československou státní vlajku a spolu s ostatními spoluobčany stavěli barikády. Jen od rodinné vily vedlo směrem do Krče 25 barikád. Cyril Kotyšan na místním komisařství pomáhal také s vyšetřováním zajatých Němců. Druhý den v neděli 6. 5. se však boje vyostřily. V údolí pod vilou, ve Studeném,  stříleli partyzáni z ukořistěného pancéřového vlaku směrem na Pankrác. Zpátky jim palbu opláceli esesáci. Naděje na rychlé ukončení bojů, vzaly brzy za své, když se začaly objevovat německé tanky. Muži bojovali na barikádách a rodina se schovávala v improvizovaném krytu v prádelně. Dům bohužel nebyl podsklepen, jak se později ukázalo, i přes tento handicap, jim dokázal poskytnout přiměřenou ochranu.

V pondělí 7. 5. projížděly německé tanky kolem vily. Cyril Kotyšan se z marného bránění barikád vrátil k rodině domů. Byli na dostřel německých tanků, proto se nepokusili o útěk a odevzdaně čekali, co se bude dít. Za projíždějícími tanky šel průvod civilistů, které Němci používali jako živý štít při pohybu Prahou. Z Branické ulice vedla přes zahradu domu Kotyšanů a navazující zahradu, spojovací cesta (dnes již zaniklá) na výše položenou ulici Pod Zemankou. Cyril Kotyšan umožnil některým posledním bojující partyzánům a povstalcům touto cestou před německými tanky utéci. Němci na tuto akci zareagovali střelbou a dům zasáhli dvěma ranami z tanku. Naštěstí ukryté rodině v prádelně se kromě ohromení nic nestalo. 

Rodina byla později ve svém krytu přepadena příslušníky SS. Byli vyvedeni z prádelny a postaveni na dvorku hlavami ke zdi. S namířenými samopaly na jejich záda jim bezprostředně hrozila záhuba. Dcera Cyrila Kotyšana hovořila výborně německy, a tak navázala s esesáky kontakt. V této vypjaté chvíli bylo mladým, hladovým a snad i neplnoletým příslušníkům SS nabídnuto jídlo a pití, které bylo naštěstí přijatoNěkterým z nich bylo 15 a 16 let. Musela potraviny a vodu nejprve ochutnat, než si je samotní němečtí vojáci vzali. Rodina tak byla jako zázrakem zachráněna a vyklouzla jen se zapálenou střechou vily, kterou se podařilo včas uhasit. Podobné štěstí však neměla vila v těsném sousedství, která lehla zcela popelem. 

Všechny muže Němci odvedli z Braníka pryč, sloužili jako ochranná zeď a rukojmí.  Následné úterý 8. 5. 1945 se stále bojovalo a střílelo, Němci se snažili z Prahy před blížící se Rudou armádou co nejrychleji utéct. Do Braníky doléhal zvuk bojů a destrukce z Pankráce, která během povstání prožívala ty nejtěžší chvíle. Ve středu 9. 5. nebyl pohyb po Braníku stále bezpečný. Zbytky německých vojsk odstřelovaly Braník z vyvýšeného Barrandova. V noci pak Branickou ulicí přijížděly první ruské tanky a ve čtvrtek dopoledne dorazila i pěchota. 

Během bojů padlo přibližně 200 občanů z Braníka. "Pražské povstání ukázalo, že v českém národě existuje značný počet lidí, kteří jsou schopni a ochotni se ve jménu svobody obětovat a povstat proti nepříteli. V závěrečných bojích druhé světové války mělo spolu s celonárodním povstáním velký strategický význam, protože došlo k zhroucení týlu německé armádní skupiny Střed. Šlo mimo jiné o jednu z největších bitev 2. světové války svedenou Čechoslováky" (https://cs.wikipedia.org).

Autentické okamžiky, atmosféra prožitých chvil a další detailní informace z těchto dnů, jsou zachyceny dcerou Cyrila Kotyšana, Irenou, v soukromém dopise ze dne 11. 7. 1945 určeném pro rodinného přítele Slávka. Dopis v originále a plném znění uvádíme v galerii viz níže. 

1945 - 1978

Během komunistickému režimu byl Cyril Kotyšan označen za buržoazního umělce. Svůj nesouhlas s nově nastupujícím režimem projevil odmítnutí vstupu do nově vzniklého Ústředního svazu Československých výtvarných umělců.  Tímto krokem si zavřel dveře k další kariéře a výtvarné činnosti. Bylo mu znemožněno plnohodnotně vykonávat svou profesi a nebyl mu přiznán téměř žádný důchod. Ocitl se tak ve složité finanční situaci, ze které si občas pomáhal prodejem starožitností a získaných uměleckých děl. Nelehkou finanční situaci si občas zlepšoval tvorbou diplomů pro Jednotná zemědělská družstva či jinými drobnými pracemi. Po čase mu byla ministrem školství Františkem Kahudou přiznána alespoň čestná penze. 


Nezabránilo mu to však dále milovat život a v rámci svých možností jej plnohodnotně naplňovat. V letní sezóně byl například pravidelným návštěvníkem plovárny na Mlýnku v Braníku, kde měl i svou chatu vyzdobenou vlastním obrazem této plovárny (www.ceskatelevize.cz).  

V této chatě  se scházela vybraná společnost umělců a příznivců umění. Společně u dobrého jídla a pití vesele a bouřlivě debatovali. Během jedné z bohatýrských oslav upravili vnitřek chaty tak, že ze dvou místností udělali jednu. Interiér byl vyzdoben akty žen a při stavbě Barrandovského mostu a likvidaci chaty byly tyto akty úspěšně rozprodány. Níže v galerii jsou fotografie ze života plovárny Na Mlejnku. V místě této plovárny dnes vede Barrandovský most.

Závěr života Cyrila Kotyšana nebyl tak veselý, jak by si zasloužila jeho přátelská a optimistická povaha. Omezené finanční zdroje, starost o velkou nemovitost a drobné neshody v rodině mu však nevzaly chuť do malování. Některé namalované obrazy  rozdával či je recipročně daroval za řemeslnické služby a drobné protekce. Někteří dokázali jeho vstřícné povahy "dobře využít" a mají tak ve svých domácnostech více děl od tohoto autora. Na sklonku života se u Cyrila Kotyšana začala prohlubovat ischemická choroba srdeční. Nebyl schopen již vyjít do svého prosluněného ateliéru v podkroví a tak maloval oblečen ve svém teplém županu u okna v přízemí bytu. Cyril Kotyšan zemřel 11. 2. 1978 ve svém domě v Braníku.

Cyril Kotyšan
Cyril Kotyšan
Cyril Kotyšan
Cyril Kotyšan
Cyril Kotyšan
Cyril Kotyšan